Máme v sobě oheň, vášeň, nadchneme se pro něco – hoříme. Oheň je dobrý sluha, ale špatný pán. Když dlouho hoříme a stále přikládáme, získáme velký plamen, který může velmi rychle vyhasnout.

Přichází to pomalu, plíživě. Zprvu si toho nevšímáte, nevnímáte. Začíná to častějšími nemocemi, nečekanými únavami, které překonáváte. Zvládnu ještě dva dny, a pak bude víkend a odpočinu si. Ale o víkendu přijdou různé akce, výlety, návštěvy a vy se nezastavíte. Kolo se roztočilo a vy jedete na 150%. Pokud pracujete v pomáhajících profesích, tak se kolo zastavuje velmi obtížně, protože pocit důležitosti a nenahraditelnosti nás pěkně živí. Může to začít třeba nevolnostmi před menstruací, kdy nechápete, proč jste unavení. Pak přijde menstruace a vy si tedy dopřejete den dva v posteli. Víc se nad tím nezastavujete a pokračujete v jízdě dál. Jedna práce, druhá práce, starost o domácnost, děti, případně hospodářství. Volný čas se někam vytratil, nebyl na něho prostor a přikradlo se takové nenápadné vnitřní chvění, napětí, které po vyspání na chvíli zmizí. Pokud se člověk nezastaví, začne přituhovat. Nečekané záchvaty v noci, zažívací obtíže, třes v nohou, nemožnost se pořádně nadechnout. Vyděsí vás to, ale přejde to. Takový stav se objeví jednou za čas, jednou měsíčně, pak častěji a vnitřní chvění je častější a častější. Nakonec se v těle něco rozjede, alergie, ekzém do takové míry, že nemůžete ani spát v noci. Srdce vám vypoví službu a vy ho dechem nezklidníte. Máte pocit infarktu, necháte se hospitalizovat, ale nic vám nenajdou. Vše je v těle v pořádku. Začnete chodit po doktorech, začnete se víc pozorovat, ale častokrát nepolevíte v práci.

Scénář je vždy velmi podobný. U každého to nasedá na nejslabší místo v těle.

Velkou inspirací mi je kniha dr. Radkina Honzáka: Vyhořet může každý, kde přesně popisuje kroky, které vedou k vyčerpání, přepracování, vyhoření. Klienti mi popisují úplně stejnou cestu. Tělesné obtíže, které přehlížíme, přidává se nechuť dělat cokoli dalšího, mizí nadšení, práce přestává bavit, a pak přichází svíravý pocit, že se něco děje, něco se stane. Takové to vnitřní chvění, třes, rozechvělost, kterou zachytíme, ale nedokážeme ji zklidnit. V tomhle stavu přichází většina klientů, chtějí změnu hned. Jenže, když něco tak dlouho budujeme, není možné mávnutím kouzelného proutku za noc to změnit. Je to cesta, vyvíjí se, vrací se. Tři kroky vpřed, dva zpátky. Důležité je zastavit se, dát si prostor, odpočinout a podívat se na to, co je potřeba změnit. Je holé bláznovství dělat věci pořád stejně a očekávat jiný výsledek. Změna je velmi důležitá a nutná. Změnit návyky, přehodnotit svou situaci, podívat se co mi nevyhovuje a toleruji dlouho. Udělat si takovou revizi ve svém životě, opustit, co mi neslouží.

Máme v sobě oheň, vášeň, nadchneme se pro něco – hoříme. Oheň je dobrý sluha, ale špatný pán. Když dlouho hoříme a stále přikládáme, získáme velký plamen, který může velmi rychle vyhasnout.

Přichází to pomalu, plíživě. Zprvu si toho nevšímáte, nevnímáte. Začíná to častějšími nemocemi, nečekanými únavami, které překonáváte. Zvládnu ještě dva dny, a pak bude víkend a odpočinu si. Ale o víkendu přijdou různé akce, výlety, návštěvy a vy se nezastavíte. Kolo se roztočilo a vy jedete na 150%. Pokud pracujete v pomáhajících profesích, tak se kolo zastavuje velmi obtížně, protože pocit důležitosti a nenahraditelnosti nás pěkně živí. Může to začít třeba nevolnostmi před menstruací, kdy nechápete, proč jste unavení. Pak přijde menstruace a vy si tedy dopřejete den dva v posteli. Víc se nad tím nezastavujete a pokračujete v jízdě dál. Jedna práce, druhá práce, starost o domácnost, děti, případně hospodářství. Volný čas se někam vytratil, nebyl na něho prostor a přikradlo se takové nenápadné vnitřní chvění, napětí, které po vyspání na chvíli zmizí. Pokud se člověk nezastaví, začne přituhovat. Nečekané záchvaty v noci, zažívací obtíže, třes v nohou, nemožnost se pořádně nadechnout. Vyděsí vás to, ale přejde to. Takový stav se objeví jednou za čas, jednou měsíčně, pak častěji a vnitřní chvění je častější a častější. Nakonec se v těle něco rozjede, alergie, ekzém do takové míry, že nemůžete ani spát v noci. Srdce vám vypoví službu a vy ho dechem nezklidníte. Máte pocit infarktu, necháte se hospitalizovat, ale nic vám nenajdou. Vše je v těle v pořádku. Začnete chodit po doktorech, začnete se víc pozorovat, ale častokrát nepolevíte v práci.

Scénář je vždy velmi podobný. U každého to nasedá na nejslabší místo v těle.

Velkou inspirací mi je kniha dr. Radkina Honzáka: Vyhořet může každý, kde přesně popisuje kroky, které vedou k vyčerpání, přepracování, vyhoření. Klienti mi popisují úplně stejnou cestu. Tělesné obtíže, které přehlížíme, přidává se nechuť dělat cokoli dalšího, mizí nadšení, práce přestává bavit, a pak přichází svíravý pocit, že se něco děje, něco se stane. Takové to vnitřní chvění, třes, rozechvělost, kterou zachytíme, ale nedokážeme ji zklidnit. V tomhle stavu přichází většina klientů, chtějí změnu hned. Jenže, když něco tak dlouho budujeme, není možné mávnutím kouzelného proutku za noc to změnit. Je to cesta, vyvíjí se, vrací se. Tři kroky vpřed, dva zpátky. Důležité je zastavit se, dát si prostor, odpočinout a podívat se na to, co je potřeba změnit. Je holé bláznovství dělat věci pořád stejně a očekávat jiný výsledek. Změna je velmi důležitá a nutná. Změnit návyky, přehodnotit svou situaci, podívat se co mi nevyhovuje a toleruji dlouho. Udělat si takovou revizi ve svém životě, opustit, co mi neslouží.

Máme v sobě oheň, vášeň, nadchneme se pro něco – hoříme. Oheň je dobrý sluha, ale špatný pán. Když dlouho hoříme a stále přikládáme, získáme velký plamen, který může velmi rychle vyhasnout.

Přichází to pomalu, plíživě. Zprvu si toho nevšímáte, nevnímáte. Začíná to častějšími nemocemi, nečekanými únavami, které překonáváte. Zvládnu ještě dva dny, a pak bude víkend a odpočinu si. Ale o víkendu přijdou různé akce, výlety, návštěvy a vy se nezastavíte. Kolo se roztočilo a vy jedete na 150%. Pokud pracujete v pomáhajících profesích, tak se kolo zastavuje velmi obtížně, protože pocit důležitosti a nenahraditelnosti nás pěkně živí. Může to začít třeba nevolnostmi před menstruací, kdy nechápete, proč jste unavení. Pak přijde menstruace a vy si tedy dopřejete den dva v posteli. Víc se nad tím nezastavujete a pokračujete v jízdě dál. Jedna práce, druhá práce, starost o domácnost, děti, případně hospodářství. Volný čas se někam vytratil, nebyl na něho prostor a přikradlo se takové nenápadné vnitřní chvění, napětí, které po vyspání na chvíli zmizí. Pokud se člověk nezastaví, začne přituhovat. Nečekané záchvaty v noci, zažívací obtíže, třes v nohou, nemožnost se pořádně nadechnout. Vyděsí vás to, ale přejde to. Takový stav se objeví jednou za čas, jednou měsíčně, pak častěji a vnitřní chvění je častější a častější. Nakonec se v těle něco rozjede, alergie, ekzém do takové míry, že nemůžete ani spát v noci. Srdce vám vypoví službu a vy ho dechem nezklidníte. Máte pocit infarktu, necháte se hospitalizovat, ale nic vám nenajdou. Vše je v těle v pořádku. Začnete chodit po doktorech, začnete se víc pozorovat, ale častokrát nepolevíte v práci.

Scénář je vždy velmi podobný. U každého to nasedá na nejslabší místo v těle.

Velkou inspirací mi je kniha dr. Radkina Honzáka: Vyhořet může každý, kde přesně popisuje kroky, které vedou k vyčerpání, přepracování, vyhoření. Klienti mi popisují úplně stejnou cestu. Tělesné obtíže, které přehlížíme, přidává se nechuť dělat cokoli dalšího, mizí nadšení, práce přestává bavit, a pak přichází svíravý pocit, že se něco děje, něco se stane. Takové to vnitřní chvění, třes, rozechvělost, kterou zachytíme, ale nedokážeme ji zklidnit. V tomhle stavu přichází většina klientů, chtějí změnu hned. Jenže, když něco tak dlouho budujeme, není možné mávnutím kouzelného proutku za noc to změnit. Je to cesta, vyvíjí se, vrací se. Tři kroky vpřed, dva zpátky. Důležité je zastavit se, dát si prostor, odpočinout a podívat se na to, co je potřeba změnit. Je holé bláznovství dělat věci pořád stejně a očekávat jiný výsledek. Změna je velmi důležitá a nutná. Změnit návyky, přehodnotit svou situaci, podívat se co mi nevyhovuje a toleruji dlouho. Udělat si takovou revizi ve svém životě, opustit, co mi neslouží.